Psychická a emoční odolnost je jednou z vůbec nejlepších schopností, které se v rámci osobního rozvoje a své životní cesty můžete naučit. Proč? Protože když zítra vypukne v Evropě ozbrojený konflikt, objeví se nečekaná epidemie smrtelného viru, nebo dojde k teroristickému útoku 100 metrů od vašeho domu, budou schopni racionálně jednat pouze psychicky a emočně odolné osobnosti.
Některé studie tvrdí, že pokud by dnes došlo k velkému ozbrojenému konfliktu ve stylu světové války, zaznamenala by zejména západní společnost největší počet sebevražd v historii. Drtivá většina populace není totiž vůbec připravena připustit si skutečnost, že by současný ráj (bez nadsázky) mohl skončit. Lidé, kteří zažili válku, hlad a utrpení, pomalu mizí a zůstávají nové generace, žijící od narození do smrti v míru a blahobytu.
Řada lidí je dnes navíc na něčem závislá a odmítá se smířit s faktem, že by si nemohli každý týden objednat svou oblíbenou pizzu, zajít si na jídlo do oblíbené restaurace, nebo se jet pobavit s přáteli do kina. Už jen potravinová krize a nedostatek cukru by z mnohých z nás udělaly abstinenční blázny. Přidejte si k tomu slabou psychickou odolnost a rázem si kde kdo sáhne na život.
V čem tkví psychická odolnost? Možná si představíte chladného nekompromisního člověka, který se nelituje, ničeho se nebojí a nikdy se nevzdá. Jen velmi malé procento z nás má ovšem od přírody tento charakter „superhrdiny“, který zachrání svět a dělá, jako by se vlastně nic nestalo.
Většinou je to spíš naopak – psychicky odolní lidé pociťují slabost, strach a sebelítost úplně stejně, nebo dokonce ještě víc než všichni ostatní. Asi nikdo z nás nedokáže své mysli zabránit v tom, aby každodenně produkovala různorodé emoce. Jsme konec konců lidé a prožívat emoce je lidské.
Ovšem psychicky odolný člověk má dostatek mentální síly na to, aby se s těmito emocemi vypořádal. A hlavně – dopřeje si čas, aby se s nimi dokázal vypořádat. Nejedná jako nějaký robot, který nikdy žádné emoce necítí, ale naopak se pravidelně věnuje duševní hygieně, aby ho pak v krizových situacích některé negativní emoce nerozptylovaly a nepřekážely mu.
Tito lidé nemají problém přiznat si, že se něčeho bojí nebo si nevěří. Jejich obrovská výhoda tkví v tom, že se zaměřují na reálnou věc a snaží se vzniklou situaci řešit. Naproti tomu srabům stačí už jen „strach ze strachu“ k tomu, aby se realitě vůbec nedokázali podívat do očí.
Jak bojuju se strachem já? Pomocí jednoho citátu, který jsem si před pár lety přečetl a od té doby mi utkvěl v hlavě: „Když stojím před situací, která je pro mě nová, nebo které se bojím, nedělám žádné opatrné kroky dopředu. Místo toho udělám velký skok kupředu a nechám život okolo, aby mě učil.“
Pozn. Asi ne úplně ideální citát pro hazardéra, ale mně osobně tento přístup pomáhá. Jakmile začne moje mysl produkovat katastrofické scénáře, protože stojí před něčím neznámým, čeho se automaticky od přírody bojí (našim předkům se tato mentalita v divočině velmi hodila a my si jí v mysli neseme dodnes), mám tuto záplatu, která preferuje jednoduše nepřemýšlet nad ničím a udělat první reálný krok. Velmi často se ukáže, že jsem jen dělal zbytečně z komára velblouda. Mnoha lidem ovšem i takový strach ze strachu, obyčejná iluze, stačí k tomu, aby kompletně zamrzli.
Úspěšný den všem přeje Tomáš Durčáka