Citát, který mne zaujal. Nejen proto, že vyzdvihuje dnes značně upadlou výchovu dětí, ale především upozorňuje na dopady tzv. rozmazlování, nebo-li zanedbaného zájmu o potomstvo. Když se budeme bavit o majetnějších podnikatelských rodinách a jejich přístupu k dětem, všímám si dlouhodobě dvou základních trendů. Prvním je tvrdý, ale férový a milující přístup.
To znamená, že je dítě odmalička učeno zodpovědnosti a pracovitosti – něco chceš – musíš mít prostředky – ty získáš prací. Tato výchova rovněž velmi dobře učí naše ratolesti pochopit, že člověk si mnohem víc váží věcí, které si koupí za vlastní, odpracované peníze. V 18 letech už je takový člověk schopen postarat se o domácnost, nebo je na něj převedena povinnost starat se například o chatu/jiný pozemek.
Naproti tomu však existují lehce zanedbávané děti, kterým pak rodiče své špatně poskládané priority kompenzují tím, že je doslova utopí ve všem, po čem jen touží. A už to dávno není láska. Vztah mezi takovými rodiči a jejich dětmi funguje čistě skrz materialistické věci a jinak je zcela chladný, což si možná mladý člověk v onu chvíli neuvědomuje, ale s věkem zjistí, že to nebyl vztah ani milující, ani tvrdý a už vůbec ne fér.
Pohodový zbytek víkendu všem přeje Tomáš Durčák