Existuje strašně velké množství těch, kteří pracují primárně proto, aby jednoho dne mohli být rentiéry a jen tak si užívat. Někteří utíkají do předčasného důchodu z práce tak brzo, jak je to jenom možné. Jiní naopak zůstávají a dobrovolně pracují, dokud jim to zdraví dovolí.
Proč lidé jako Buffett, Soros, ale i hromada uznávaných lékařů, vědců a dalších pracuje klidně i v 80 letech, byť by už dávno nemuseli? Jednoduše proto, že si svůj život už bez své práce ani nedokáží představit.
A není to ani závislost, je to láska a vášeň. Osobně nemohu příliš k tomuto tématu jako mladý člověk mluvit, ale myslím si, že se člověk absolutně bez práce může z takového stavu zbláznit. Člověk s prací, kterou ale nedělá rád, se možná nezblázní, ale trpí a tento stav jej může během život psychicky i fyzicky decimovat, takže důchod je pro něj tak trochu vysvobozením.
A pak jsou lidé, kteří pracují celý život, nikdy nesundali nohu z plynu a i přes svůj pokročilý věk jsou stále čilí, energičtí a pořádná nálož práce je vlastně tím, co jim dodává energii k životu. Proto by asi každý z nás měl dělat to, co miluje – může to být cesta k delšímu životu, zatímco práce, kterou nesnášíte, vás bude vysávat tak dlouho, až z vás jednoho dne vysaje i život (bez nadsázky).
Úspěšný den přeje Tomáš Durčák