Školský systém nás programuje na to, že dělat chyby je špatné a trestá nás za ně, čímž se později ze studentů stávají vystresovaní lidé panicky se bojící selhání. Faktem nicméně je, že z úspěchu se většinou příliš nepoučíme – právě naopak. Když se daří, podporuje to většinou spíš ego a růst lenosti (usínáme na vavřínech).
Může se stát, že pak žijeme v iluzi toho, že když tomu dáme maximum, musí to vždycky vyjít. Není tomu tak, někdy na to zkrátka nemáme. Vůbec to neznamená, že na to nemáme navždy, ale nejdůležitější je nenechat se neúspěchem vykolejit. Právě naopak, nejefektivněji selhání využijeme, pokud ho zanalyzujeme a vezmeme si z něj do budoucna ponaučení. Klíčový význam onoho selhání si opět uvědomíme až s odstupem času, ale i tak se vyplatí zachovat chladnou hlavu také v přítomnosti.
Jedna důležitá věc k selhání – je naprosto nezbytné najít problémy, pojmenovat je a zajistit, aby k nim již znova nedocházelo, jinak se můžeme snadno dostat do začarovaného kruhu, kdy si jen těžko připustíme, že je chyba v nás.
Pohodový víkend přeje
Tomáš Durčák