Moc pěkný citát, který mi připomněl jednu nedávnou zkušenost – lidé premisu, že nevědomě pravidelně konají zlo, nejsou ochotni akceptovat, i když jim k tomu dodáte racionální a logické důvody. K této myšlence mě přivedl jeden komentář na internetu.
Jeho autor dlouhosáhle argumentoval proti tomu, jak se snažíme v naší společnosti hledat a potírat jakýkoliv náznak zla (tuším, že to bylo nějak spojeno s propagací násilí, nacismu apod.) a přitom sami svým životním stylem spoustu násilí plodíme.
Jako příklad uváděl pracovníka ve výrobně textilu v Bangladéši, který dnes umřel, zatímco vyráběl textil pro západ, nebo Afričany, které dnes znásilnili a popravili při bojích o doly na zlato, měď a další vzácné kovy. Oni v nich totiž mermomocí nechtějí těžit jen pro sebe. Ví, že tyto kovy mohou velmi dobře prodat společnostem vyrábějícím elektroniku, kterou poté ve velkém kupujeme.
Takto tam měl několik příkladů z různých koutů světa. Když se nad tím my jako Češi zamyslíme, zdá se to všechno být strašně daleko. Faktem ale je, že jde o řadu propojení, které směřují od našeho konzumního způsobu života a velké poptávky po zboží až k nevinnému člověku, který při snaze o ukojení této poptávky zahyne.
Ony tyto příklady vlastně ani nemají za cíl to, abychom se cítili špatně (přesto nás to vnitřně nabourá, když to někdo připomene). Spíš jde o to ukázat některé malichernosti, které ve spojení se zlem a násilím řešíme v našem českém ďolíčku, zatímco zlo je na mnoha místech světa každý den všudypřítomné.
Úspěšný den přeje Tomáš Durčák