Pana Jaroslava Homolku mám z české „branže“ osobního rozvoje asi nejraději, protože (stejně jako Radek Kilevník) nechodí okolo horké kaše, nic nezkouší, nevymýšlí hlouposti, ale podává své myšlenky zcela upřímně a na rovinu. Když je něco k ničemu, řekne to rovnou. Navíc je z něj cítit, že jenom nepapouškuje knihy nebo motivační řečníky, ale skutečně už si něco prožil a čerpá především ze studny vlastních znalostí. Tady malý sloupek k zamyšlení z jeho „notesu“:
„Můžeme se dívat do dálky nebo jen pod nohy. Ještě hůř – jen napodobovat to, co vidíme kolem sebe. Všechno tohle určuje, jak myslíme.“
Často potkávám lidi s hlavou v oblacích. Snílky, fantasty, mám je rád, jsou zábavní, ale nejsou moc úspěšní v tom, jak své sny realizují. Přesto „tam“ to všechno začíná. Jsou to „lidé s křídly fantazie“. Nejsou často spokojenější než jiní lidé, jen se tak nějak někdy vznášejí. Je to v našich hlavách (amygdala a hypothalamus = emoce), asi ne až tak moc v našich srdcích. I Když to je romantičtější.
Často potkávám lidi s hlavou sklopenou k zemi, pohrouženou do tmavě šedých nebo dokonce černých myšlenek. Strašpytly, škarohlídy, zbabělce. Setkání s nimi je náročné, vysávají veškerý entuziasmus ze svého okolí, živí se neúspěchem druhých, často i svým. Tihle lidé ve výsledku jen kalkulují, zdůvodňují, ospravedlňují. Křídla jim zakrněla už dávno. Jsou to „tučňáci vlastních myšlenek“, to nejsou orli. Pořád hlídají, co už mají a o to víc to ztrácejí.
Výjimečně se mi podaří, že potkám lidi, kteří mají nejen křídla fantazie, ale i schopnost svoje fantazie realizovat. Jsou schopní uchopit ty letmé myšlenky, prozření – pochopení a ve vhodný okamžik je zrealizovat. Nejméně je dokáží rozpoznat, když se někde v jejich blízkosti objeví. Jsou to orli, jsou to dravci, ne holubice.
Snílci se za nimi dívají, jak se jim ztrácejí za obzorem. Tučňáci je ani vidět – díky své přízemnosti – nemohou.
Jsou to vrozené nebo naučené schopnosti? Je to výsledek minulé zkušenosti? Je to osud některých lidí? Nebo je to komplex všeho a dá se s tím v omezené míře něco dělat?
Myslím si že ano, ale není to lehké, snadné, pohodlné, jak by někdo rád slyšel.
Pilulka úspěchu ještě není a hned tak nebude.